Italská automobilka Fiat (Fabbrica Italiana Automobili Torino) letos oslavila přesně 111 let od svého vzniku. V severoitalském Turíně byla založena skupinou investorů v čele s Giovanni Agnellim, jehož potomci v rolích ředitelů Fiatu dovedli tuto automobilku na přední místo mezi světovými výrobci automobilů. Že je Fiat zároveň největším výrobcem automobilů v Itálii, snad není vůbec třeba zmiňovat, kromě Lamborghini patří totiž všechny italské automobilky pod křídla Fiatu.
První výrobní hala Fiat byla otevřena roku 1900 v Corso Dante poblíž Turína a se svými 150 zaměstnanci byla svědkem úsvitu italské průmyslové revoluce. Již za dva roky už Fiat slavil úspěchy na závodním poli, kde nenašel mezi italskými vozy konkurenci. Pomalu se tak začal utvářet nejsilnější hráč na poli automobilového průmyslu v Itálii, což bylo ještě podtrženo expanzí Fiatu na další trhy. Významným krokem bylo zejména založení pobočky Fiat Automobile Co. roku 1908 v USA . Do první světové války už Fiat dokázal vyrábět originální vozy s vlastními technologickými inovacemi, jmenujme například kardanový převod nebo elektrický akumulátor.
Během války se Fiat, stejně jako většina průmyslových podniků zúčastněných zemí, věnoval zejména dodávkám pro armádu. Tou dobou také začal stavět továrnu v Lingottu, která se po svém otevření roku 1922 stala největší továrnou v Evropě. Válečná výroba přivedla společnost Fiat také k myšlence rozšířit sortiment svých výrobků do dalších odvětví. Byly tak založeny pobočky na elektrovýrobu, zpracování oceli, ale také na výrobu železničních lokomotiv a autobusů.
V poválečných letech se stále více ukazovala nutnost restrukturalizace Fiatu a to jak po stránce finančního hospodaření, tak po stránce efektivity výroby. Zejména bylo nutné snížit náklady na výrobu jednoho vozu, aby se stal dostupnější pro širší veřejnost. To se nakonec podařilo díky zavedení masové výroby podle vzoru amerických automobilek, nebo např. francouzského Citroënu, který byl průkopníkem pásové výroby v Evropě. 20. léta se také nesla ve znamení zavádění nových služeb pro zaměstnance, jako byla podpora zaměstnaneckých sdružení, či zakládání sportovních klubů. Významným automobilem té doby se stal Fiat 509 – historicky první automobil se čtyřmi sedadly.
Nástup Mussoliniho k moci znamenal pro italský průmysl stažení z mezinárodního trhu a koncentraci na domácí trh. Fiat se tak v předválečných dobách soustředil hlavně na vývoj nákladních automobilů, letadel a železničních prostředků. Přes to se však objevily dva významnější osobní vozy – Balilla a Topolino, z nichž první byl známý díky nízké spotřebě paliva a druhý se zapsal do podvědomí veřejnost jako nejmenší užitkový vůz té doby. Roku 1937 Fiat započal stavbu další továrny „Mirafiori“, ve které měly být použity ty absolutně nejpokročilejší postupy masové výroby.
Během 2. Světové války byla výroba osobních vozů snížena na minimum ve prospěch výroby nákladních vozidel. V poválečném období tak Fiat potřeboval navázat na předválečnou tradici a výrobu opět oživit. Úspěch slavily zejména přepracovaný Fiat 500 a Fiat 1400 – první Fiat se samonosnou karosérií., který se o několik let později stal také prvním Fiatem nabízeným s dieslovým motorem. Přelom 50. A 60. let byl Fiat na vrcholu rozvoje. Továrna Mirafiori neustále zvyšovala svoji produkci a Fiat také úspěšně zakládal pobočky v zahraničí.
Léta ekonomického růstu, zvyšování kupní síly obyvatelstva a všudypřítomný optimismus nahrávali výrobcům automobilů více, než komukoliv jinému. Během 60. Let se počet automobilů v Itálii zvýšil z 1 vozu na 96 obyvatel na 1 vůz na 28 obyvatel na konci dekády. Ani Itálii se však nevyhnula vlna sociálních bouří, které roku 1969 zmítaly celou západní Evropou a působily ztráty všem výrobním podnikům, včetně Fiatu.
Rok 1972 přinesl jeden z nejznámějších modelů – Fiat 127, jenž se stal v pořadí již třetím Fiatem zvoleným Evropským autem roku. Zbytek 70. Let pak byl ve znamení zavádění automatizace do výroby. Roku 1979 došlo k vytvoření samostatného podniku Fiat Auto S.p.A sdružujícího všechny automobilky patřící Fiatu. Tou dobou už mezi ně patřilo Ferrari nebo Lancia a brzy se měla přidat také Alfa Romeo. V 80. Letech vznikly další legendární modely, známé tou dobou i u nás – Fiat Panda, Fiat Uno a Fiat Tipo.
Po pádu Železné opony Fiat pokračoval v tradici výroby malých a středních automobilů. Mezi nejúspěšnější patřily Fiat Punto (auto roku 1995) a Fiat Brava/Bravo (auto roku 1996). V novém tisíciletí navazuje Fiat na svoji tradici vyváženého poměru cena/kvalita, reprezentovaným mnodely jako jsou Fiat Stilo nebo nová verze slavného Fiatu 500.
Působí také na mediálním a finančním trhu. V historii vyráběl i letadla a vlaky. Vlastní 633 společností a asi třetinu svých aktivit provozuje přímo v Itálii. Patří mezi 100 světových společností s největším obratem.
100% Fiat Group Automobiles S.p.A. - značky Fiat, Alfa Romeo, Lancia (v koncernu od roku 1969), Abarth a Fiat Proffesional
100% Maserati - v koncernu od roku 1991
85% Ferrari
100% Iveco - nákladní a vojenské vozy a autobusy, včetně částí
Iveco Magirus (hasičská technika),
Iveco Astra (těžká nákladní technika)
aIveco Irisbus (autobusy, součástí je i Iveco Czech Republic - Karosa)
Součástí skupiny Fiat se v průběhu let staly všechny italské automobilky - počínaje Lancií přes Innocenti až po Alfu Romeo, s blyštivou perlou v náhrdelníku v podobě vzpínajícího se koníka Ferrari.
Koncern Fiat ale nejsou jen automobily. Pod touto značkou naleznete rovněž lokomotivy, stavební stroje či letadla a Fiat je rovněž významným investorem ve stavebnictví, na železnicích a v pojišťovnictví.
